Ne, není to žádné sci-fi. I v českých podmínkách je možné si důchod užít, jak dokazuje jednatelka Explicit Invest Bára Stodůlková v rozhovoru s autorkou explicitního finančního plánu Valerií Gordinou. Jen je třeba změnit své myšlení a nespoléhat se na to, že se o nás postará stát.
Bára: Val, proč není v Česku standardem, že by si rodina společně sedla a naplánovala si, jak dosáhne renty ve výši svého příjmu v 55 letech? A přitom potkáváme na rakouských sjezdovkách místní důchodce, kteří takovou realitu žijí?
Val: Není to u nás běžné. Je to něco, co se ani neučíme ve školách, ani se o tom v Česku běžně nemluví. Na druhou stranu jsem ráda, že se toto téma otevírá čím dál tím víc. Třeba v Americe je to standard. Když zmiňuješ Rakousko, Švýcarsko, Německo – já si přesně vybavím tamní důchodce, kteří jedou na dovolenou jak v létě, tak i v zimě. A jedou, protože můžou.
U nás je zažité, že stát je lidem po ruce, že je schopný jim v důchodu pomoci. Ale realita se bohužel začíná otáčet. Spousta lidí kolem mě vnímá, že za pár let (a bavíme se o horizontu 10, 20, 30 let) na to náš stát peníze mít nebude.
Je proto důležité, aby se řešení renty na vlastní triko stalo standardem i v Česku. Mým snem je ukázat co nejvíce lidem, že můžou v důchodu cestovat kolem světa nebo odejít do důchodu předčasně. Sama si nedokážu představit, že třeba v sedmdesáti letech budu pracovat od nevidím do nevidím, protože na to už nebudu mít energii. Bylo by fajn, kdyby tady vzniklo pravidlo, že zařídit si vlastní důchod, případně odejít do penze dříve není nic divného.
Jsem ráda, že už je to něco, co se dostává do povědomí lidí, a je trendy o tom mluvit. Slyšíme o tom i v dalších podcastech a věřím, že si lidé uvědomují, že je potřeba to řešit.
Bára: Mě napadli i klienti, kteří by chtěli prožít důchod v jiné zemi…
Val: I toto může být téma – důchod nemusíme nutně prožít v ČR. Každý si pod tím představí něco jiného a je důležité, aby si lidé uvědomili, že ta možnost tu je. Že to mají ve svých rukou. Poslední dva roky, vlastně i díky covidu, se lidé začínají o své peníze více starat, víc o tom přemýšlejí, víc se připravují, a to jak na krátkodobé dopady, tak i na ty dlouhodobé.
Bára: Čeští politici vůbec neřeší penzijní reformu. V minulosti tady bylo pár pokusů, ale nikdy se to nedotáhlo. Řekni nám, co to je PAY AS YOU GO systém penzí v ČR? A proč není špatný nápad si takovou svou osobní důchodovou reformu udělat sám?
Val: Pay as you go systém je průběžné vyplácení penzí. Vychází z principu, že ekonomicky aktivní jedinci (já, ty nebo jiní živnostníci, zaměstnanci), kteří každý měsíc posílají sociální pojištění, tím vlastně přispívají průběžně do penzijního systému. Ale ty platby jsou hned použité k vyplácení penzí. A to je právě ten kámen úrazu. Budou tam ty peníze i za 10, 20 nebo 30 let? Zůstane tam vůbec nějaká částka? Celý státní rozpočet je v obrovském minusu. Otázka taky je, jestli se na to chceme spoléhat.
Naše klienty učíme, aby se nespoléhali na nikoho dalšího, aby byli zodpovědní sami za sebe. Je pak dobrý nápad, aby si klient udělal takovou svoji „důchodovou reformu“. Aby se nespoléhal na stát, aby byl soběstačný. Já mám třeba v plánu být svým rodičům nápomocná. Ale bylo by fajn, kdyby byli nachystaní a já jsem nemusela.
Člověk však musí být disciplinovaný, protože je to těžký cíl, který je hodně daleko a k jeho dosažení je potřeba mít velké odhodlání. Dneska s klienty řeším, jak začít, a taky, že nejdůležitější je hlavně začít. A vždy se to v čase mění. Ale třeba před 5 lety jsem s klienty spíš vedla diskuzi, proč by to měli vůbec řešit, a ukazovala jsem jim, že by to měli řešit. Dneska se ta diskuze otočila a vyvíjí se to správným směrem, za což jsem ráda. Otočilo se to možná kvůli státnímu schodku a lidem možná došlo, že to nemůžou nechat jen na státu. V podstatě rodina je takový stát ve státě, a pokud si to pořeší rodiny, tak se ozdraví celý náš stát.
Bára: Co je tedy prvním předpokladem k tomu, aby člověk měl rentu ve výši svého příjmu a odešel do důchodu v 55 letech?
Val: Určitě nejdůležitější je začít a připustit si, že to jde, že je možné dojít k tomuto cíli. Pro začátek je fajn dát si před sebe papír a tužku a sepsat si dvě situace, jak jsem na tom s příjmy a výdaji, kam mi peníze utíkají. Jak jsem na tom s rezervami? A na druhé straně si nakreslit budoucí situaci. Pomůže to vizualizovat si cíl, kam se chci dostat. Nakreslit si / zapsat si, kolik bych chtěla mít, když beru dnešní ceny. A kdy bych chtěla odejít do důchodu. Ne kdy budu muset, ale kdy já budu chtít. No a pak už si to stačí jen sepsat a vymyslet správný plán a cestu, jak k tomuto cíli dojít. Při tom je fajn mít zkušeného parťáka, ať už je to kouč, finanční poradce, profík, nebo vlastně kdokoli jiný, protože si myslím, že druhý pohled je poměrně důležitý.
Bára: Nastavení zrcadla je důležité, protože pokud řeším třeba posun v podnikání, je dobré mít jako protipól kouče. Protože sama si nedokážu položit ty správné otázky. Finanční plán je vlastně to stejné, jako když si firma dělá byznys plán. To znamená, že by to měl někdo vést a být za strategii zodpovědný.
Val: Přesně tak. Lidi často vidí věci v detailu a ten druhý pohled, ať už je to kdokoliv a kdekoliv, ukáže nadhled nad celou situací. Najednou člověk vidí cíl jasněji a pak lépe uvěří, že to jde. Člověk je sám sobě největším kritikem.
Bára: Val, ty jsi autorkou explicitního finančního plánu. Co je to pravidlo jednoduché finanční matematiky, se kterým tam počítáme?
Val: Nejdůležitější je znát cíl a s kolika penězi chci odejít do důchodu. Když to spočítáme konkrétně z částky, která je tématem podcastu, to znamená jít do důchodu v 57 letech s 30 tisíci měsíčně, jde zhruba o 30letý horizont. Vím, že bych si měla vytvořit hromádku 6 milionů korun v majetku. Obecně pracujeme s tímto výpočtem – abych čerpala rentu 5 tisíc Kč měsíčně, tak na to potřebuji milion. Takže když chci čerpat 30 tisíc měsíčně, jednoduchou finanční matematikou to vychází na 6 milionů Kč. V ten moment je jedno, jestli těch 6 milionů mám v akciích či v investičních nemovitostech. Je vlastně jedno, z jakého zdroje, ale víme, že v čase je reálné zhodnocení 4–5 %, a s tím dokážu 6 milionů nastřádat. Samozřejmě se ale bavíme v dnešních penězích. Je důležité do toho započítat inflaci, ale aby to bylo představitelné, ukazuji to na tom, co známe dnes. Díky tomu mám i já sama stanoveno, že 6 milionů mi teoreticky bude stačit, abych mohla čerpat plus minus 30 tisíc Kč měsíčně.
Je potřeba si spočítat, kolik musím odkládat už teď, abych se za 30 let k té částce dostala. Když vezmu 7% složené úročení, což je průměrné zhodnocení akciového trhu za posledních 100 let, měla bych teď začít odkládat pravidelně cca 5 tisíc Kč měsíčně. Za 10–15 let, kdy se člověk blíží k důchodu, většinou začne dávat víc financí, ale ten základ je prakticky takto jednoduchý.
Valerie Gordina
Finanční konzultantka
valerie.gordina@explicitinvest.cz
776 411 996
