Možná vám tato slova zní velmi podobně, nicméně rozdíl mezi šetřením a investováním je naprosto zásadní. Když si přiblížíme pojem šetření, představíme si například rodinu, která se snaží ušetřit na svých měsíčních nákladech. Dále si můžeme v hlavě vybavit někoho, kdo nakupuje věci ve slevě. Pak před sebou vidíme také někoho, kdo si odkládá doma drobné mince, aby si utvářel nějakou malou rezervu, za kterou si koupí třeba dovolenou nebo nové oblečení.
V extrémních případech si můžeme představit člověka, který si na úkor svého pohodlí odebírá tzv. “od pusy”. Spíše si to v tomto případě spojíme s něčím negativním, než že by si člověk utvářel efektivní rezervu.
Šetřit neznamená investovat. Investovat znamená ukládat někam své peníze tak, abychom jich měli víc. Abychom je zhodnotili a ony neztratily svou hodnotu. Zjednodušeně řečeno, vzít část svých peněz a přimět je, aby pracovaly pro nás.
Mezi způsoby šetření patří i např. odkládání si volných prostředků na stavební spoření, spořící účet a do pokladničky. V takovém “prasátku” peníze nerostou na hodnotě, ale jsou pomalu požírány inflací, pokud zde leží dlouhodobě. Rostou ceny nemovitostí, rostou ceny zboží, které nakupujeme, ale hodnota peněz v pokladničce se nijak nezvyšuje.
Když se člověk rozhoduje zda šetřit či investovat, měl by si vybrat podle toho, co od toho očekává. Asi nebudeme investovat peníze, abychom si odjeli na dovolenou, tady je šetření opravdu na místě. Investovat na druhou stranu budeme zejména z důvodu dlouhodobějších cílů jako bydlení, rodina, penze, či finanční nezávislost.
Když si představíme typického Čecha, může nás napadnout “šetřílek”, který ráno vstane a na popud katalogu supermarketu zamíří pro slevněné kuře do vedlejšího města. Takto sice ušetří na ceně zboží, náklady na cestu a čas strávený na silnici však tuto slevu převýší!
Na druhou stranu co je pozitivní, Češi jsou obecně spořivý národ. Tyto návyky nám casto předali už naši rodiče, že bychom měli být obezřetní v tom, za co peníze utrácíme. A to je rozhodně správný základ.
Bohužel co nám chybí, je obyčejně finanční gramotnost, která by nám pomohla povýšit návyk šetření na vyšší úroveň investování.
Posun oproti 90. letům, kdy u nás byla éra nákupů velkého množství levných “čínských výrobků” je však znatelný. Dnes už si Češi dávají více pozor na to za co zaplatí své peníze. Raději nakupují méně, ale zato kvalitnější věci.
Celkové nákupní uvažování se mění. Zejména u mladší generace je viditelný posun. Raději často zaplatí za cesty do zahraničí než za nákup velkého množství oblečení, které nepotřebují. Mladí také chápou, že je důležité investovat do sebe. Do vzdělání, nejen ve škole, ale i do veřejných přednášek, vzdělávací literatury.
Je důležité přemýšlet, za co své peníze utratíme. Například pokud se kvalitně stravujeme, nejsou to rozhodně vyhozené peníze, naopak se lépe cítíme, efektivněji pracujeme a nejsme potom nemocní.
Co je velká škoda je to, že Češi znají často jen tři produkty, kam ukládají své peníze. Když šetří - spoří své peníze, tak je vkládají na stavební spoření, termínovaný vklad nebo penzijní připojištění. Celkově chybí v České republice vzdělanost ohledně financí. Abychom věděli, jak s financemi nakládat, abychom s nimi efektivně pracovali a aby se nám zpět vracely ve zhodnocené formě.
Když si řekneme: “Spořím, okládám si nějaké peníze bokem, mám to vyřešeno.”, měli bychom rozlišovat na co spoříme a za jak dlouhý časobý horizont budeme částky potřebovat. Nemůžem spořit stejným způsobem na 5 let, 10 let a do penze. S rozlišným obdobím budeme volit různé investiční nástroje.
Barbora Stodůlková, Explicit Invest