Zajistí nám stát do budoucna mateřskou nebo neschopenku? Zabezpečí nám slušný důchod? S čím můžeme jako občané České republiky počítat a jak se na to připravit? O tom všem mluvila jednatelka Explicit Invest Bára Stodůlková s finanční poradkyní Marií Sychrovou.
Maruško, proč jsme vůbec my v Česku zvyklí spoléhat se na stát? Přitom je víc než jisté, že důchod ve výši příjmů, mateřskou ve výši životního standardu pro dítě a matku či neschopenku ve výši příjmu nebudeme mít, pokud se o to nepostaráme sami…
Věc se má tak, že jsme v tom vychovávaní. Za dob socialismu apod. jsme byli zvyklí, respektive naši rodiče/prarodiče, že se o nás stát postará. A bohužel v tomto módu nás vychovávají dodnes. Ani vzdělávací systém nefunguje tak, aby nám ukázal černé na bílém, jak to je – že stát není schopný postarat se o všechny lidi tak, jak by si zasloužili, protože na to nejsou peníze. Nikdo nás neučí, že bychom měli být soběstační a že bychom měli počítat s tím, že přijde doba, kdy se nám nebude dařit, budeme nemocní, staří, na mateřské a ty peníze opravdu budeme potřebovat.
Má to spojitost s tím, že za pár let půjdou do důchodu Husákovy děti? Co to vlastně bude znamenat pro český penzijní systém?
Za přibližně 15 let nás čeká nárůst počtu důchodců zhruba o milion a systém důchodů tak, jak je nastavený teď, to nemá šanci utáhnout. Stát se zadlužuje každým rokem víc a víc. A podobné rychloakce jako jednorázové příspěvky důchodcům nebo ženám na mateřské tomu vůbec nepomáhají, protože stát ty peníze netvoří a nemá je momentálně kde tvořit. Takže ano, máme nějaké tabulky a můžeme si vypočítat, jaký důchod zhruba dostaneme. Ale předpokládám, že v následujících letech dojde ke změnám a bude se to rapidně snižovat, možná nás také čeká zvýšení věku odchodu do důchodu a podobná opatření ze strany státu.
Když to rychle počítám – kdyby šel do důchodu milion lidí navíc, znamená to, že poměr vydělávajících a důchodců bude v podstatě stejný. Je v takovém případě reálné, aby člověk, který vydělává třeba 30–40 tis., dostával alespoň poloviční důchod? Protože jednoduchými matematickými počty to není možné.
Tak, tak, máš pravdu. Momentálně je ten systém nastavený takto: zaměstnanec s hrubou mzdou 35 tisíc by měl dostat důchod ve výši 18 tisíc, což vychází zhruba na 50 %. Samozřejmě toto procento klesá s tím, jak roste příjem. Takže u zaměstnance s příjmem 60 tisíc hrubého vychází důchod kolem 23 tisíc. A když to úplně nastřelím, zaměstnanci s hrubým měsíčním příjmem 200 tis. vychází důchod pouze 40 tis. měsíčně. Takže tam si člověk může jednoduše spočítat, že z nějakých 50 % procent důchodu to kleslo na nějakých 20 % v případě lidí s vyššími příjmy. A tam už vidím velký problém, protože dorovnat potom ten příjem tak, aby nám pokryl životní náklady, už je složitější.
Stát tedy počítá s tím, že vysokopříjmoví občané budou odvádět velké množství peněz do systému. Z mojí zkušenosti je to spíš tak, že ti vysokopříjmoví občané si umí vyřešit lépe, jak to udělat, aby daně neodváděli tak velké. Takže vlastně na tom bude nejvíc bita střední vrstva, lidé, kteří jsou zaměstnanci a počítají s tím, že budou mít dorovnaný příjem právě do těch 50 %. Ale realita bude pravděpodobně někde jinde, protože střední třída se bude spíš posouvat do té chudší vrstvy. A pokud není sociální systém správně vytvořen, tak dost často střední vrstva zaniká.
Máš naprostou pravdu, s tím souhlasím. Nyní jsme ve stavu, kdy je nejvíc penalizovaná střední třída a nejvíc za to platí. Každopádně, kde já osobně vidím problém, jsou živnostníci, protože ti to mají ještě těžší. Speciálně ti, kteří si platí minimální zálohy na sociálním a zdravotním. Málokdo to ví a méně se o tom mluví, ale v případě minimálních záloh může živnostník počítat s důchodem ve výši pouhých 8.700 Kč. Což je žalostné.
Je to šílené v dnešní době, kdy se zvyšují zálohy na energie, rostou ceny pohonných hmot a zvyšuje se základní náklad na živobytí a na bydlení. Co s tím vlastně můžeme udělat? Jak zajistit, abychom při odchodu do penze nemuseli snižovat svůj životní standard?
Cesty tady jsou a je jich samozřejmě víc. Důležité je, abychom o existenci tohoto problému vůbec začali mluvit. Aby lidé přestali počítat s tím, že stát jim kryje záda, že se o ně postará. Nepostará. Proto je opravdu nutné dělat osvětu a šířit informace, že ten problém tady je a že bude ještě horší. Potom už se tady bavíme o konkrétním plánu a strategii, jak si zajistit ten důchod ve výši příjmu. My ve financích počítáme se základními pravidly finanční matematiky. A už teď se snažíme co nejvíc připravovat lidi na to, aby si opravdu mohli zajistit svůj životní standard, mít důchod ve výši svého příjmu a investovat do vhodných nástrojů.
Můžeš to nějak přiblížit? Když si představíme průměrně vydělávajícího člověka na Zlínsku, bude mít dejme tomu 30–35 tisíc čistého, byli by takto v páru dva, měli by jedno dítě. Co mají udělat pro to, aby si do 55 let (dnes je jim okolo 30 let) nachystali takovou částku, aby jim to stačilo na ten dnešní měsíční příjem?
V první řadě by si měli dát do kupy své příjmy a výdaje, mít černé na bílém, kolik si vydělávají a kolik jim odchází. Podle toho si můžou jednoduše spočítat měsíční cashflow, což jsou vlastně volné peníze, které můžou využít na to, aby si budovali majetek do budoucna.
Pokud bych chtěla této rodině jako jejich poradce zachovat životní standard za těch 30/25 let, až půjdou do důchodu, je potřeba k tomu vytvořit majetek. A víme, že majetek ve výši 1 milion korun nám zpravidla vystačí na měsíční rentu 5 tisíc. Z toho vycházím. Pokud by tento pár chtěl v budoucnu 30 tisíc měsíčně, bude potřebovat 6 milionů, a pokud by chtěl 50 tisíc měsíčně, potřeboval by majetek ve výši 10 milionů.
A v tuto chvíli budeme hledat cestu, jak se k takovému majetku dopracovat. Zase použiju finanční matematiku, protože už ze zkušenosti víme, že tisíc korun měsíčně vhodně zainvestovaných do finančních nástrojů, které dokážou udělat v průměru 6–7 % ročně, nám vytvoří milion korun v horizontu 30 let. Takže pokud bych se chtěla dostat na částku 6 milionů v horizontu 30 let, budu potřebovat 5–6 tisíc korun měsíčně investovat do vhodných finančních nástrojů.
Z toho nám vychází, že nestačí investovat 1–2 tisíce korun měsíčně, což je taková průměrná úložka mladých lidí. Můžeš dát nějaký tip, jak si vytvořit cashflow, jak opravdu najít při příjmu 30–35 tisíc těch volných 5–6 tisíc měsíčně?
Práce s cashflow je na delší dobu, je to věc, která se s klientem v podstatě nedá vyřešit během půlhodinky. Ale co je naším cílem? Je potřeba naučit se nad penězi a výdaji přemýšlet. S čím se v praxi setkávám nejvíc, jsou v podstatě nekontrolované nákupy, výdaje, které si ani neuvědomujeme. Sem tam jdeme na kafe, sem tam si koupíme koláček po cestě, zaplatíme si časopis, předplatné. Pro nás jsou to padesátikoruny, stokoruny, ale nedíváme se na to v celkovém měsíčním měřítku – a tady přesně se dají ušetřit až tisíce.
Další věc jsou pak tzv. emoční nákupy, kterými si řešíme svoji momentální špatnou emoci a nedokážeme je úplně uhlídat. Potřebujeme si udělat radost, koupíme si první věc, kterou vidíme, a nepřemýšlíme nad tím, jestli ji potřebujeme. V horizontu měsíce člověk strašně rychle zapomene na to, co už si koupil. Má peníze na účtu a může utrácet s tím, že je to v pořádku. A to je první krok, kdy si s klienty sedneme, projdeme si výpisy za poslední tři měsíce a všechny tyto věci tam vidíme. A to jsou ty tisíce, které můžeme potom lépe přesměrovat a nechat pracovat pro naši budoucnost.
Je něco, co bys, Maruško, doporučila, aby klienti udělali, když teď váhají nad tím, jak si pořešit svoje zajištění a rentu? Jak nespoléhat na stát?
Určitě bych doporučila, ať si k tomu najdou nějakého parťáka, někoho, komu věří, kdo je jim sympatický. Kdo má stejné názory nebo podobný pohled na svět. Ať si najdou svého finančního poradce, který jim pomůže a provede je celým procesem a povede je k finanční nezávislosti. Protože samozřejmě všichni rosteme, všichni se vyvíjíme. To, že si stanovíme v 25 letech nějaké cíle, neznamená, že s námi tyto cíle budou celý život. Může se stát, že se nám stane hromada věcí a během života si ujasníme jiné priority a cíle. Proto je vždy dobré vybírat si někoho, s kým víme, že budeme řešit finance na dlouhodobé bázi.
Celý podcast si poslechněte zde:
