Rozhovor o financích a vyřešení všech finančních otazníků mezi partnery je jednou z věcí, které se nevyplácí odkládat na potom. Během 10 let, co pracuji v oblasti finančního poradenství, jsem se o tom přesvědčila mnohokrát.
U každého páru, kterému jsem se správou financí pomáhala, jsem se zajímala, jak tuto otázku řeší. Stejně tak jsem u rozvádějících se klientů zjišťovala, jestli finance a jejich špatné nastavení nepatřily k těm bodům, v nichž měli v manželství neshody.
Proč je po svatbě pozdě?
Ve většině případů se potvrdilo, že jeden nebo druhý z partnerů měl v této oblasti výtky a že jim nastavení nevyhovovalo. Špatně nastavený systém může vést v budoucnu ke konfliktům a hádkám, které leckdy vyvrcholí až rozchodem, potažmo rozvodem. Otevřeně probírat otázky financí, ujasnit si, jak na tom jsou a jaký má kdo přístup k penězům, je dle mého stejně důležité jako partnerská intimita a mělo by k tomu dojít už před svatbou. Protože když to nebude ladit, do budoucna vztah nevydrží.
Proč se zdá složité mluvit o financích?
Hovořit o financích není těžké, problém je jen v tom, že se o nich často nebavíme vůbec, neptáme se na ně. Pokud bychom se ptali a zjistili, že partner není na toto téma sdílný, mlží a zatajuje, tak to zřejmě není úplně vhodný partner pro život. Hodně to vnímám u podnikatelů – vlastní firmy, a jejich ženy přitom vůbec nevědí, jak na tom manžel finančně je, ať v pozitivním, nebo v tom negativním. Kolik má závazků? V manželství přitom může podnikatel svými aktivitami partnera či partnerku ohrozit a pak to nemusí dopadnout dobře.
Kdy začít společnou debatu o penězích?
I když se jedná na začátku vztahu o citlivé téma, tak transparentnost ohledně příjmů a úspor by měla být řešena nejpozději ve chvíli, kdy se dvojice chystá spolu bydlet. S financemi totiž souvisí i vize a očekávání od vztahu a také společné cíle. Například jestli pár chce bydlet do budoucna v bytě, nebo domě, na vesnici, nebo v centru velkého města. Každý takový cíl má totiž odlišné finanční nároky, a tak je dobré si říci, jak na tom daný pár je a co si vlastně společně mohou dovolit.
Pokud se pár přesune do společné domácnosti, například do prvního nájemního bydlení, tam už se otevírají otázky typu jak to tedy budeme dělat, kdo bude co platit, jak to rozdělit. Hovor o financích už nelze odkládat. Takže co je potřeba udělat?
První krok – sednout si společně a položit si tyto otázky:
Jak si představuješ naše další společné kroky?
Jak si představuješ rozdělení výdajů, tak aby ti to přišlo fér?
Jak bys chtěl/a řešit společné bydlení?
Kolik peněz by sis představoval/a pobírat v důchodu / na rentě, abychom zaplatili pohodlně všechny naše výdaje?
Co by se stalo, kdybychom přišli o jeden z příjmů? Zvládli bychom utáhnout rozpočet v případě nemoci/smrti toho druhého?
Jak se změní naše finanční a domácí role v případě, že se staneme rodiči?
Jak chceme vést naše děti v otázkách financí a budoucnosti?
Druhý krok – upřímné vypsání cashflow tabulky, např. společné podílení se na výdajích, hned při startu společného bydlení.
Uvědomte si, že budete mít takovou realitu, jak si ji představíte, detailně proberete a naplánujete. Žádná otázka není vyloženě špatná.
Finanční poradce může být skvělý mediátor
U profesionálního finančního poradce dostane každý z páru prostor se vyjádřit – jako na terapii. Dochází také k odosobnění rozhovoru se zaměřením na společné cíle. Výsledkem takového sezení je otevřená komunikace a správně položené otázky. Otázky na partnery jsou kladeny důsledně, což znamená, že opravdu musíme odpovědět a neskáčeme si do řeči.
Součástí plánování vztahu by měly být i finanční cíle, které si chtějí jako pár splnit. Například koupě bydlení, svatba, děti, dorovnání poklesu příjmu rodiny při rodičovské či větší společná dovolená. Ač se to nezdá, za každým tímto pojmem si můžeme představit určitou cifru, kterou to bude pár stát, a termín, kdy na ni dosáhne. Kvůli tomu pracujeme s finančním plánem, pomáháme tím tyto otázky páru otvírat a působíme v té fázi trochu jako mediátoři.
Za svou profesní praxi jsem se již setkala se všemožnými přístupy, jak rodinné finance vést. Základní princip je, aby to vyhovovalo oběma stranám.
U párů vídám nejčastěji tyto modely nastavení:
Muž platí výdaje za bydlení a restaurace a žena nákupy za jídlo, mají i nadále oddělené účty, případně časem přejdou na účtenkovou metodu nebo zasílání částky na domácnost ženě na účet.
Jeden společný účet, kam se posílají obě výplaty a jedou se všechny výdaje společně – u tradičních manželských párů. Některé páry to zkusily po svatbě v době mateřství, ale nevyhovovalo jim to, takže přešly zpět k odděleným účtům.
Společný účet, což je dle mého nejzdravější varianta – i mnou prověřená, kdy mají partneři každý svůj účet, ale vedou si společné cashflow výdaje a dle toho přispívají na účet dle možností – každý stejně nebo např. v době mateřské každý dle možností. Oba mají k účtu kartu, oba vidí výdaje, můžou si je analyzovat a zároveň neztrácí autonomii se zacházením se zbytkem svých peněz, které by měl každý používat k investování na svou rentu a svůj důchod.
V každém případě je dobré o větších investicích partnerovi říkat nebo je s ním konzultovat. Muži mají tendenci utratit více za sportovní vybavení a mlžit například o pořizovacích cenách, ženy naopak můžou zkreslovat informace o útratách za kosmetiku a oblečení.
Jaké téma otevřít před svatbou? Rozdělit společné jmění manželů, nebo nerozdělit?
Když už to dvojice myslí vážně a chce se posunout do fáze zásnub a sňatku, měla by přijít řeč na to, co vlastně svatba a manželství znamená finančně. Jedna věc je, že i samotná svatba stojí v průměru kolem 200 000 Kč, takže už samotný rozpočet je třeba diskutovat.
Pokud jeden či oba z páru podnikají nebo drží větší investiční majetek, pro ochranu obou doporučuji spíše jmění manželů rozdělit. Rozdělené SJM (tj. společné jmění manželů) je vhodné také v případech, kdy je jeden z partnerů například zadlužený nebo měl historicky nějaký problém se splácením svých finančních závazků.
Rozdělení SJM vidím častěji také u lidí, kteří mají větší majetek, a kdyby došlo na nejhorší, bylo by náročné například oceňovat a vyvazovat manžela či manželku z firmy a podobně. Týká se to i živnostníků nebo jednočlenných s. r. o. typu lékař, zubař. Při rozvodu se pak oceňuje i daná firma a je třeba z ní manžela či manželku vyplatit.
Stále je však v ČR dost tradičních manželství, která to neřeší, SJM mají a možná si neuvědomují důsledky, které to může mít v případě rozvodu. Většinou už tak napjaté vztahy ohledně dětí a partnerství mohou vést k ukončení vztahu. U takového případu bych doporučovala nad rozdělením SJM uvažovat.
Jak je to s hypotékou u druha a družky, případně manželů?
V případě, že jste druh a družka, můžete brát hypotéku společně, ale nemusíte, pokud vám vychází příjem na jednotlivce. Pokud společně, tak se nabývá nemovitost do podílového spoluvlastnictví 50/50, případně může být tento poměr různý. V případě společného jmění manželů musí žádat o hypotéku oba s tím, že nemovitost nabývají do SJM.
Co rozhoduje o tom, že oba dosáhnete na rentu 50 000 Kč?
Právě díky shodě v nastavení společných financí i mysli můžete odejít do důchodu s doplacenou hypotékou a státním důchodem i se stejnými prostředky. Změnou přístupu ke svým financím si můžete splnit všechny cíle a čerpat rentu 50 000 Kč/měsíčně. Ale nestane se to samo. Na 50 000 Kč renty je potřeba vybudovat majetek 10 milionů Kč na každého. Může to zahrnovat investiční portfolio v cenných papírech nebo portfolio v investičních nemovitostech. Na takový cíl při průměrném zhodnocování trhu je potřeba odkládat 10 000 Kč měsíčně po dobu 30 let. Zdá se, že to není pro každého, ale toto pravidlo se dá aplikovat % na každý příjem. S příjmem 30 000 Kč můžete cílit na rentu 30 000 Kč a k investování vám už stačí menší částka. Pokud každý z páru vydělává 50 000 Kč, dá se nastavit, že utratíte 80 000 Kč na běžnou spotřebu a 20 000 Kč odložíte na spotřebu budoucí, tedy rentu.
Ing. Aneta Durďáková
Finanční konzultantka
aneta.durdakova@explicitinvest.cz
776 828 933